Orel Řečkovice

Orel Řečkovice odehrál první mezinárodní utkání s povzbudivým výsledkem

publikováno 15.12.2015

Zní to jako vtip nebo historka k pivu, ale naše jednota byla oslovena zahraničním mančaftem, který měl zájem o přátelské utkání ve futsale nebo malé kopané. Harkány je lázeňské město v jižním Maďarsku, kde žije asi 4000 obyvatel. Je to 7 km od chorvatských hranic a od řeky Drávy a od Brna je vzdálené přes 550 km. A zde působí tým veteránů, kteří chtěli navštívit moravskou metropoli a mimo turistickou náplň ochutnat i tu sportovní.

Protože soupeři nevyhovovaly týmy jako Tango, Helas nebo Rádio Krokodýl, byli jsme kontaktováni my. V Maďarsku se o našich schopnostech prý ví, výsledky prý sledují, a tak si nás našli na internetu.

Původně jsme si mysleli, že první mezistátní oficiální utkání sehrajeme s některým z týmů ze Slovenska. Ale osud dokáže být nápaditý, takže nám přihrál do cesty místo Slov-Maticu Bratislava právě Harkány Old-boys.

Tým přijel minibusem v počtu 7 hráčů pod vedením kapitána Gábora s doprovodem tříčlenného fraucimoru. Není nic horšího, než si k duelu zvolit neznámé hřiště, proto jsme k přátelskému utkání zvolili halu na Tauferových kolejích, která je našemu týmu důvěrně známá. Sáhli jsme po tradičních modrých dresech a soupeř přijel v kanárkově žluté, aby na fotkách byl pokud možno hezký kontrast.

Před podzimní besídkou jsem již oslovoval hráče, kteří dosáhli věku, který byl se sparingpartnerem dohodnut jako výchozí pro hráče, kteří změří svoje síly. Žádní běhavci, žádní zbrklí mladíci, takové byly instrukce. Osud tomu chtěl, že byl nakonec mančaft upečen pouze z orelských ingrediencí neboli členů naší jednoty, kteří se nechali pro tuto akci přemluvit. U některých nebylo třeba ani přemlouvat. Základem týmu byl vyjednavač Balů, který zajistil překladatele a restauraci, kde byl zápas poté zapit. Fuza obesílal hráče lehce okolo čtyřicátého roku a musel jít až k pětatřicítce, protože řadě hráčů zřejmě svazovala odpovědnost z případného mezinárodního neúspěchu a možné ostudy nejen nohy. Do branky přislíbil Kim, do pole byl s výše zmíněnými matadory zakomponován Honza Holík a Libor Machek. Pro nesnadnou pozici kanonýrů jsme políčili na Wolanta a Langoše. Jiní hráči (Kubi, Mišák, Špic, Sejk, Ivin, Zmešky, Jašan a i Pepé, Vítovčík nebo Vovka) se nedokázali vymanit z rodinných povinností, byli nemocní, neodpověděli, stěhovali se, byli po oslavě... neboli nedokázali přijít. Protože nás bylo pouze sedm včetně brankáře, soupeř předvídavě přijel s totožně početným herním ansámblem a pětičlenným doprovodem.

Kapitán Gábor domluvil s Fuzou podrobnosti, kdy jsme trvali na futsalových pravidlech s mírným ústupkem, že jsme jim nechali možnost hrát přes brankáře. To ovšem dosti limitovalo naši taktickou připravenost. Na úvod Gábor zvolil tradiční přípitek pro štěstí a na zdar zápasu, což předznamenalo více než přátelskou atmosféru, ve které se mač konal. Poté následovalo focení, kdy se maďarskému doprovodu nedařilo příliš pochopit fotografické vybavení, které jim dal Fuza do rukou. Přesto máme několik fotografií, které nádherně doplní naše historické dokumenty.

Do zápasu jsme vlítli jako správní Orli, ale lázeňští šviháci ve žlutém nám dokazovali, že opravdu umí a hlavně ví, co hrají. Během prvního poločasu naši nesehranou partu několikrát pěkně rozebrali, abychom si uvědomili, že i ve starším věku si lze držet vysokou úroveň futsalové hry, i když ji hrajete jako malou kopanou s futsalákem. Naše šance vychytal hbitý brankář a my obdrželi tři rychlé góly, nejprve Kim nedokázal pohlídat svoji bližší tyč a neposedný míč mu ji zneuctil, poté byli naši dva obránci nahnáni do trojúhelníku, kde si s námi chvíli cvičili geometrii, aby nás vyučili z účelné přesnosti a v druhém případě z přesné účelnosti. Velice obětavě hrál Libor, který s nasazením podstupoval se syny Ference Puskáse souboje a vydobyl si v průběhu zápasu nehynoucí slávu dvěma brankami. Přesto jsme neskládali zbraně a úsměv na našich tvářích pramenil z toho, že víme, že to srovnáme a možná i z mírného opojení z Gáborova přípitku. Takže stačilo počkat, až se Langoš začne konečně trefovat. Do poločasu nás ovšem soupeři nešetřili a my jsme do druhé půli šli s přáním, abychom skóre 2:5 nejen zkorigovali, ale pokud možno si uhájili prezentovanou vizáž Orlů a ne bažantů na honu. V druhé půli jsme hru zjednodušili a byli jsme odměněni v poslední minutě, kdy Fuza předložil Langošovi přihrávku, kterou propasíroval deset sekund před koncem do sítě. Utkání tak skončilo smírně 7:7, kdy se dvakrát trefil Libor a pětkrát šutér Langoš, který se svou třináctkou na zádech a střeleckou potencí rozrušoval, resp. rozčiloval, zapisující manželky soupeře. Na výsledku se podepsala i skutečnost, že maďarský gólman byl nahrazen v průběhu druhé půle hráčem z pole, pravděpodobně kvůli potížím se zády. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že se všichni hráči i diváci, kteří měli k dispozici na lavičce dovezené víno, neboť Harkány je významná vinařská oblast, výborně bavili.

Na penalty šli všichni hráči i brankáři. Z našeho týmu byli úspěšní Honza, Langoš a Fuza, „Kouzelní Maďaři“ však byli úspěšnější, takže můžeme po zásluze přiznat výhru našim milým soupeřům. Zajímavou perličkou je skutečnost, že ženské protějšky, když se jejich muži sprchovali, střílely futsalákem do prázdné branky důrazněji než většina našeho týmu. Akce byla oslavena a zapita na Šelepce, kde Balů zrežíroval odvetu, která snad bude následovat v následujícím roce.

Děkujeme soupeři za nádherné dopoledne, sportovní výkon a přátelskou atmosféru, ve které se utkání odehrálo, překladateli za pomoc, kterou bychom si nedokázali dostatečně zajistit z vlastní slovní zásoby, ač některým slovům bylo možné porozumět, a všem našim Orlům, kteří reprezentovali za výkon, za který se nemusíme vzhledem k vyzrálejšímu věku a nesehranosti stydět.

Hodně štěstí všem, pohodové svátky a mnoho zdraví a úspěchů nejen na sportovním poli v roce 2016!!!